Hlásím dobré zprávy

24. května 2015 v 6:24 | Šílená babička |  Další články


Zase jsem se dneska probudila už v 5 ráno a šla se v první řadě podívat do pošty. Fakt to tam je. Nikam to nezmizelo. Snad po stopadesátý si čtu e-mail, který jsem dostala už předevčírem od paní redaktorky Diestlerové

Hlásím dobré zprávy - chceme jak Rusandu, tak Žil jsem v SSSR...

Včera jsem se jako ve snách vznášela (i se svou nadváhou) po baráku, přijímala gratulace od kamarádek a nebyla jinak schopná vyprodukovat ani řádku.

Takže já budu mít další knížku? A zase u opravdického, možná i největšího nakladatelství u nás?

U Euromedia Group?

Připadá mi to ještě mnohem neuvěřitelnější a nepochopitelnější, než jak jsem tehdy vyvolala omylem to zemětřesení. (O tom třeba napíšu někdy jindy).

Teď bych Vám ale ráda tak trochu představila svou "Rusandu na větvi". Ale fakt jen malej kousek ;-) , když už jsem se odhodlala vynést na světlo boží soukromé záležitosti naší famílie, musím si taky začít zvykat, že to někdo cizí bude třeba i číst:


5. Kapitola - Rusanda


Tak mi říkali děti u nás na dvorku a v té době mi moje přezdívka ještě vůbec nevadila. Ba právě naopak jsem byla pyšná, když jsem křídou psala na asfalt písmenka Azbuky a vysvětlovala
i o dost starším dětem, co které z nich znamená. A na požádání jsem jim taky recitovala ruské verše, jako třeba tyhle od Alexandra Sergejeviče Puškina:


"Na břehu moře dub košatý
řetězem zlatým kmen má obtočen
Tu dnem i nocí kocour mourovatý
Prochází po něm tam a sem


Když vpravo kráčí, píseň zpívá
Jde vlevo, bajky vypráví
Tam z mechu na nás lesní skřítek kývá
Rusalka sedí na větvi"



A děti se smály té rusalce na větvi, ale jinak na mě zíraly s otevřenými ústy a já byla děsná hvězda. Rusky jsem totiž uměla číst už v pěti letech. Horší to pak bylo ale s češtinou. Chodila jsem totiž dva roky do ruské mateřské školy. Ačkoli jsem se z našeho okna dívala na děti jak si hrají na hřišti ve školce přes ulici, tak si táta prosadil, že si musím uchovat "čistý ruský jazyk" a tak mě vláčel den co den tramvají na Letnou, kde byla školka pro děti ruských diplomatů a chodily tam taky Kubánské a Korejské a Albánské děti a Ruské holčičky nosily cop
ánky s obrovskými mašlemi a česky jsem z celé školky uměla mluvit jenom já a ještě jeden zlobivý kluk-potomek emigrantů, kterému se říkalo Ježek (myslím, že to bylo odvozeno od Serjoža).

Ta školka na Letné byla v činžáku, v asi šesti pokojovém bytě přímo nad Letenským tunelem. A na vycházky jsme chodili do Letenských sadů a hráli jsme si pod obrovskou sochu Stalina. A pani učitelka, které jsme říkali Alexandro Ivanovno nás u toho pomníku někdy seřadila a zpívali jsme sborově

"Razcvjetali jabloni i gruši…"

A byl to pak pro mě hrozný šok, když mě později (když už jsem do školky nechodila) vzal jednou táta na procházku na Letnou a ta obrovská socha, celá ta "fronta na maso" (jak tomu pomníku později říkali dospělí) byla fuč. Vůbec jsem nechápala, kam něco tak neskutečně velikánského mohlo jen tak zmizet a zmateně jsem hledala Stalinův pomník po celé Letné. Táta se mě tehdy, nevím proč, snažil mystifikovat a tvrdil mi, že tam nikdy žádná socha nestála a že se mi to asi jenom zdálo. Byla to tedy od něho dost blbá sranda, protože jsem začala uvažovat o tom, jestli náhodou nejsem cvok, když mám tak divný obrovský vidiny. Až později jsem se doslechla, že celou tu "frontu na maso" odstřelili pyrotechnici a shodili jí do Vltavy. To ale bylo ještě méně pochopitelný, než kdyby to byla jenom vidina. Muselo to přeci dát strašně moc práce a peněz, takovou sochu vyrobit a pak najednou prásk a byla pryč.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 24. května 2015 v 6:46 | Reagovat

Gratuluji, pokud budeš mít svou knihu...

2 Šílená babička Šílená babička | E-mail | Web | 24. května 2015 v 8:22 | Reagovat

Děkuji! Letos už druhou. "Kdopak by se šmejdů bál", mi vyšla v dubnu. :-P

3 Kateřina Lepičová Kateřina Lepičová | E-mail | 24. května 2015 v 9:46 | Reagovat

Už se moc těším na druhou knížku, jsi naprosto nejlepší :-*

4 Šílená babička Šílená babička | E-mail | Web | 5. června 2015 v 14:09 | Reagovat

Díky Kačenko! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama