Jak se nenechat přesvědčit .

14. června 2015 v 9:48 | Šílená babička |  Další články
Přiznám bez mučení, že strašně nerada vystupuji na veřejnosti. Vzhledem k tomu ale do čeho jsem se poslední dobou pustila v souvislosti s propagací své knihy "Kdopak by se šmejdů bál?", se holt umění řečnění musím nějak naučit.

Musím se naučit mluvit "spatra", či jen za pomoci poznámek, naučit se jak nemít "okna" a hlavně jak překonat trému, překonat samu sebe a když už se ocitnu před sálem plným publika, jak nezpanikařit a….neutéct.

Abych se tedy na ty moje besedy se čtenáři seriozně připravila a vyzbrojila, koupila jsem si knížku od autorů Voříška a Vysekalové "Jak být přesvědčivý"

A jak si tak v té (jen tak mimochodem velmi inspirativní knížce) listuji, napadlo mě, že by tato kniha mohla být vlastně příručkou, nejen pro poctivého řečníka, ale stejně tak právě pro podvodníka na předváděcích akcích.

Ono totiž jde v podstatě v obou případech o tutéž věc. Tedy o

umění přesvědčit.

Jde o umění ovládnout své posluchače a vnutit jim svůj názor, či jakýkoli produkt, ať už poctivý, nebo nepoctivý.
(Čímž v žádném případě nechci obviňovat pani Vysekalovou a pana Voříška z jakýchkoli nekalostí.)

Slovo je ovšem velmi mocná zbraň! A tak nemusíte ani jezdit na předváděcí akci pro seniory, abyste si třeba z obchodu s výřečnou a přesvědčivou prodavačkou, odnesli něco, co vůbec nepotřebujete a pak doma jen kroutíte hlavou, proč jste si koupili ten jedinečný přípravek na hubení molů, když doma žádné moly nemáte. Nebo proč jste od toho podomního prodejce koupili vysavač za 70 tisíc, když nemáte žádné koberce.

Možná ta prodavačka četla nějakou podobnou publikaci o tom jak být přesvědčivý, zúčastnila se nějakého kurzu, nebo má třeba jen vrozené obchodní vlohy. A ten podomní prodejce jistě prošel minimálně týdenním školením.

Uměním přesvědčování, respektive psychologií reklamy se každopádně v současné době zabývá mnoho vědců psychologů, kteří pak pomáhají obchodníkům prodávat jejich produkty (Jako třeba mě mou knihu).

Na téma umění prodeje (umění manipulace s lidskou myslí), se po celé republice pořádá nespočet kurzů a přednášek a jsou popsány stohy papíru. Jedná se tedy svým způsobem o vědecké odvětví, kterému se odborně říká sociální inženýrství.

Ba co víc, všechny ty placené semináře a kurzy, jsou samy o sobě vlastně výhodným byznysem, který často balancuje na hraně etiky, neřku-li zákona.

A tak přesvědčiví proškolení obchodníci, vyzbrojeni všemi těmi vědeckými poznatky stran psychologie člověka, útočí pak na chudáka spotřebitele ze všech stran a předhánějí se, čí produkt je úžasnější a zdravější a víc bio a víc v akci a tak dále (však to znáte). A chudák spotřebitel pak nakupuje bezhlavě všechny ty úúúžasné produkty (no nekupte to za tu cenu, že?).

A pak se diví, že má doma sice ty nejúžasnější a nejzdravější hrnce, ale už mu nezbyly peníze, aby si taky koupil něco do těch hrnců.

Přemýšlím o tom proč jsme ale vlastně tak snadno manipulovatelní? Proč se tak snadno necháme přesvědčit?

A to zejména my, generace starších a pokročilých? (Ano i já sama sebe za důvěřivou a zmanipulovatelnou považuji.)

Kde se to v nás vzalo... ta poslušnost? Ano právě poslušnost!

Je to snad výchovou?

Když jsme byli malí, tak teta v jeslích do nás cpala lžící odpornou polívčičku (pokud možno doladěnou rybím tukem):
"Za maminku a za tatínka…"
a když jsme řekli:
"Né! Já nechci"

tak teta začala citově vydírat a říkala nám, že maminka bude moc smutná, když se dozví, že jsme ten blaf nespapali.

A jelikož máme maminku rádi, tak jsme nechtěli, aby byla smutná a tak jsme se naučili přijímat věci, které nám vlastně nevyhovují.

A naučili jsme se spoléhat na to, že ti dospěláci lépe, než my vědí, co je pro nás dobré a co je pro nás zdravé a prospěšné a vědí lépe než my co máme jíst, jak se máme oblékat a na kterou školu se máme hlásit a v ještě dávnějších dobách, někdy před sto, sto padesáti lety dokonce věděli lépe, koho si máme vybrat za muže (či za ženu).

No a nyní se vůči nám vlastně do role takových všeznalých dospěláků, staví ti proškolení obchodníci a snaží se nás udělat pitomce a přesvědčit nás, že právě oni, lépe než my vědí, co vlastně k našemu šťastnému životu potřebujeme.

A my poslušní důvěřivci, jim to baštíme i s navijákem!

Uvěříme jim, že nutně potřebujeme vysavač i když nemáme koberec. Uvěříme, že přechodem k jinému dodavateli energií ušetříme statisíce. (Prodejci většinou "zapomínají" dodat, že ta úžasná úspora se nám dostaví možná tak za sto let. Pokud tam vůbec nějaká je.).

A jak tedy dál? Budeme jim i nadále věřit, nebo pevně zatneme zuby a nenecháme si tu lžíci hnusné polívčičky (po které víme, že nám bude špatně) vnutit ?

Nenecháme se zmanipulovat ke koupi, či dokonce podpisu něčeho, čeho budeme vzápětí litovat?

Stačí přeci jen říct:

"Ne děkuji, tohle já nechci, nepotřebuji, nemám zájem!"

Nenecháme se ale ani citově vydírat třeba slovy:

Tyhle zdravotní madrace by se určitě vašim mladejm hodily.

Mladí jistě lépe než my, vědí na čem se jim spí pohodlně a na madraci za padesát tisíc, by se jim jistě sladce nespalo, při představě, že za ty peníze mohli mít nádhernou rodinnou dovolenou u moře.

Naučíme se používat vlastní selský rozum, než něco koupíme, či podepíšeme…A co hlavně!

Naučíme se říkat:

NE

Je to přeci tak prosté!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 14. června 2015 v 18:21 | Reagovat

Ano, naučit se říkat NE ... za tu dobu, co jsme párkrát těmto prodávajícím šmejdům naletěli, tak snad už říkat dokážeme. Vím, mohlo k tomu dojít dřív, ale pro nás dříve narozené to bylo a je těžké ... někteří a troufnu si říci je nás dost, prostě odmítnout znamená být tak drobet nevychovaný a ONI to tak krásně umí vnucovat, a zneužívat tu naivní babičkovskou důvěřivost :-(

2 Šílená babička Šílená babička | E-mail | Web | 14. června 2015 v 19:34 | Reagovat

Kdyby jenom babičkovskou :-( Ostržitost při nákupech a hlavně při uzavírání smluv, by se měla vyučovat už na základních školách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama